Jdi na obsah Jdi na menu
 

1. Déšť

22. 12. 2010
A million stars light
This beautiful night
This is not a night to die
Let me sing and dance
Beneath the sky
I have such love to give... to give
I want a chance to live


"Chci jen poslední šanci žít…"
Slova, která nikdy nebudou vyslyšena, neboť úkolem andělů není žít, jen přežívat.

+++

Jako každý den, i dnes osaměle bloumal ulicemi velkoměsta. Nechával se unášet klidem, který zde pro pozdní hodinu panoval, nechával kapky deště s úsměvem na tváři dopadat na jeho bělostnou kůži. Prožíval každý moment, každý krok, který jej vedl k cíli, o kterém zatím nevěděl, tak silně, jak jen dokázal - s veškerým nadšením, odhodláním, sílou, která náležela mladým.
Šel po ztichlých ulicích města, tiše, nenápadně pozorován, a smáčel své černošedé boty v kalužinách, které se tvořili při okrajích chodníků, dovoloval vodě proniknout vyztuženou látkou až na jeho vlastní kůži, nestarajíc se, jak jen může být špinavá. Cítil zemi, přírodu, které se mu zde tolik nedostávalo. Jen v mikině, jakoby chlad, zařezávající se do těla nevnímal, potlačoval jej a ožíval si prostotu, obyčejnost okamžiku.
Jako by každá sekunda, kterou zde strávil, musela mít smyslu a naplnění. A přestože život, kterým žij, jej okouzloval, nedokázal zahnat pocit nedostatku, neuspokojený pocit sounáležitosti, celistvosti, který neměl. Nikdy, snad.
Co on mohl vědět. Vždyť donedávna byl dítě….

+++

Live
For the one I love
Love
As no one has loved
Give
Asking nothing in return


Kdysi snad bělostná křídla, zmáčená prudkým, nelítostným lijákem, chránila i přes svou křehkost zdánlivě nevinnou postavu, z jejíchž zad vyrůstala. Její nahou, černými čarami, jež ji snad měli střežit, pokrytou pokožku, pod níž se rýsovalo chabé svalstvo, smrtonosnější než všechna na tomto světě. Nahotu těla zakrývali pod svou neprostupností dlouhé, černé rousy, ovíjející se kolem slabých končetin a vyhublého těla téměř jako řetězy, poutající jej, nedovolující opustit svůj úřad.. Avšak proč? Vždyť on žil, aby nebyl spatřen.
V chladných, grafitově zbarvených očích, se odrážela kromě záře ocele, struktura místa pod ním. Hluboké, bezedné, jako nejhlubší propast v propadlině věků, nikdy nekončící sféry mimo čas a prostor.
Na kost vyhublé, šlachovité prsty pevně sevřely dřevěnou násadu nástroje vlastního hněvu a křídla byla násilím roztažena do svých plných gigantických rozměrů. Zdálo se, že zastínily hvězdnou oblohu i měsíc. Poté se neskutečnou silou spolu s jemným zašustěním vánku a zmizely, spolu s tvorem, který nad nimi panoval. Přes ulici přeběhl stín.
Avšak chlapec na ulici si toho nevšimnul. Možná to tak bylo lepší.

+++


Free, free to find my way
Free to have my say
Free to see the day

Be like I used to be
Like a wild bird free
With all of life in me

Bledou, místy mrtvolně namodralou kůží pokryté bosé nohy scházely mramorem pokryté schody. Tiše, neslyšně našlapovaly, jak se vždy nevítaný návštěvník pomalu přibližoval. V jeho očích se nic nezračilo a i kdyby, síň byla prázdná a proto nikdo nemohl vidět - postřehnout - žal, který tuto dávno mrtvou duši spaloval tak silně, že všechny buňky tohoto nehmotného těla křičely, ječely bolestí.. tím víc, jak byli ignorovány ve své neschopnosti a nicotností udržet v této postavičce byť jen kousek citu, který si ona myslela, že dávno postrádá.
Postava poklekla před křížem, zkřivla koutek svých rtů. Začala se modlit pro boha, kterého nenáviděla, kterým pohrdala, stejně jakožto opovrhovala jeho následovníky. Ještě pevněji sevřela dřevěnou násadu.
S každým slovem pociťovala, jak se prameny vlasů stahují kolem už tak poničeného těla, přestože někomus e mohlo zdát mramorově krásné. S každým slovem, naplněném nenávistí, svět kolem blednul. Tak silné byli pocity černovlasé zrůdy pod oltářem.

+++

Though this world tears us apart
We're still together in my heart
I want the world to hear my cry
And even if I have to die
Love will not die
Love will change the world


Z kříže na zem před zemdlenou postavou spadlo několik kapek krve - božích slz proplakaných za své temnotou sžírané dítě.
Jen několik málo slz, toužících po odpuštění.
Avšak osoba, jíž byli dány, k nim byla hluchá.

+++

And love until love wears me away
I'll die and I know my love will stay
And I know, I know my love will stay

Kostnatá dlaň se natáhla a nekonečně hluboké oči spokojeně pozorovaly, jak její hřbet stírá ony proklaté kapky z božího těla.
Oči neznalé odpuštění.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář