S vůní Tvých vlasů
nevyšel žádný z bolestných vzlyků, které v sobě dusil. Hořké slzy nechal skrápět svou tvář.
Ve světle svící, díky nimž působil pokoj ještě více depresivně, se drobné kuličky pláče leskly. Lámaly světlo v drobné krystalky. Ale to černovlasý kytarista neviděl a proto se nemohl těšit z té nádhery, způsobené jeho zoufalstvím.
Aoi vztáhnul ruku ke své tváři a dlouhými, ostrými nehty si přejel po odlíčeném a díky tomu až mrtvolně bledém obličeji, z nějž zářily jen opuchlé, od pláče zarudlé oči. Nevnímal, jak se ze jeho nehty tvoří červené, až krvavé čáry, které tak hyzdily jeho tvář. Nic, žádná tělesná bolest nemohla být horší, než ta, jež cítil ve svém srdci. Která se rozléhala jeho nitrem.
Do pokoje vklouzl hubená postava a objala muže na posteli - skryla jej do své utěšující náruče. Nevnímal ono tmavé okolí, ony plameny svící, jež místo paprsků světla působili jak to nejvulgárnější a nejnevkusnější na světě.
"Tiše, maličký," hlesnul Uruha a nechal muže se spolu se zoufalým nářkem, tlumeným dlaní na ústech, zhroutit se mu do náruče.
"Všechno bude v pořádku,"
Nebude. Věděl to, ale musel lhát oné temné panence, která právě tato slova chtěla slyšet. Musel lhát, avšak bolest, kterou tím způsoboval, byla o to větší.
(týden zpátky)
Atmosféra byla tuhá.
Ruki vytáhl z obalu cigaretu a bez jakéhokoliv pozastavení se nad tím, že by to snad v tuto chvíli mohlo být nevhodné, si ji zapálil.
Aoi neměl daleko k slzám. V koutcích jeho očí se už takovéto drobné kapičky zrádné vody tvořily. Nechápal, sám sebe se ptal, v čem byl tak špatným, v čem byl natolik odporný, že je k němu Ruki takový.
Jako malé naivní dítě se choulil u stěny a snažil se nerozbrečet - udržet se na nohách a dokázat, alespoň sobě, když ne Rukimu, že to dokáže, že není tak slabý, jak si všichni myslí. Že je silný. Lhal sám sobě.
Ruki se jeho marné snaze ušklíbnul.
"Nechápu, proč se tak zlobíš, Aoi," jeho úsměv nebyl hezký. Vstal a pomalým krokem zamířil k chlapci. Ano, chlapci, protože žádné jiné označení si kytarista nezasloužil. "Víš přece, že je to nutné."
Aoi pevně semknul oční víčka.
"Dělám to pro nás," Ruki jej nepříliš něžně uchopil na bradu a zvednul si jeho tvář blíže ke své. "Pro tebe, protože ty jsi můj," zasyčel mu do obličeje. "Nemysli si, že je mi to nějak zvláště příjemné."
Pustil jeho bradu ze sevření prstů a natáhl ruku ke stolu, aby si oklepal cigaretu do popelníku.
Jedna jediná horký slzy sklouzla z chlapcovi tváře. Obkreslila a zvýraznila svým leskem linii jeho čelisti, než se přes krk vpila do jeho košile, mírně rozhalené. Ruki tu jedinou známku milencovi slabosti zaujatě pozoroval a jakmile zmizela v nenávratnu, palcem vypodobil její dráhu. Snad doufal, že pod jeho doteky muž roztaje. Bylo to tak marné přání?
Vždyť i on přes svou povahu netoužil svému skvostnému děťátku ublížit. Přesto si nedokázal pomoci. Musel. Nedokázal patřit jen svému jedinému, přestože jeho, v záplavě všech těch ženských těl, miloval. Ač nikdy nedokázal sebrat odvahu mu to říci. V tomto byl chlapec silnější.
Znovu jej uchopil za bradu, tentokrát však mnohem jemněji a citlivěji než předtím. "Víš přeci sám moc dobře, co jsme si slíbili, můj maličký," zašeptal. "Víš, že tohle mezi námi není možné. Že tyto city nemohou přerůst ve vztah…"
Aoi sklopil pohled. "Ale toto vědění mi nepomůže, já…" zašeptal. "…potřebuji tě a…"
Zpěvák mu přitiskl prst, ukazováček, na rty. "Ale já toto nemohu změnit, nemohu být tvým, protože by tohle mezi námi zničilo vše, o co jsem kdy usiloval, víš? A tohle já nedovolím ani pro naši lásku."
Aoi se na něj smutně podíval. "Vybereš si skupinu přede mnou? V čem jsem ti tolik odporným?"
Blonďáček pokleknul před něj a pomohl Aoiovi posadit se na židli. Vzal jeho dlaně do svých. Cigareta zůstala pozapomenuta na stole a pomalu dokonávala svou krátkou pouť v popelníku.
"Aoi," oslovil jej, jak nejněžněji dokázal, přesto jeho hlas zněl stále stroze a to byl jeden z největších důvodů, proč Aoie jeho slova tak zraňovala. "Stejně by náš vztah nikdo nikdy neuznal, dívali by se na nás tolik podivně. Chci tě jen chránit, hlupáčku, prosím, pochop…" šeptal prosebně.
"Ale já tě miluji!" chlapec se k němu natulil. "Prosím, dovol mi alespoň jednou ochutnat tvou lásku," až téměř vulgárně se po něm plazil. Jediná omluva pro jeho činy a slova bylo zoufalství, jež cítil. "Tu, kterou dáváš těm děvkám…"
Ruki jej od sebe odstrčil. "Chováš se jako děvka, Aoi, nech toho."
Avšak chlapec se hbitě z těch rukou, které jej odstrkovali, vymanil. "Ale copak právě tohle nechceš, hm?" rozkřikl se. "Aby se ti každý podbízel? Abych se choval jako děvka abys mne pak chtěl?"
Proudy slz smáčely jako poslední potvrzení o chlapcově bolesti jeho tváře. Ruki si povzdechnul - moc dobře chápal jeho pocity i důvody jeho chování.
Ale nikdy jej nikdo neučil, jak o někoho pečovat.
Pohladil chlapce po tváři a nechal ho, ať dlaněmi bloudí po jeho těle v poslední, naléhavé snaze jej přesvědčit o jeho lásce.
"Ale já potřebuji, abys pro mne byl čistý, Aoi," líbnul jej do voňavých vlasů - víc udělat se nikdy neodvážil. "Abys pro mne byl nedosažitelným, tím, který ač je blízko, nemohu jej uchopit. Nesmím tě znesvětit mým tělem," hlesl. "Vyčítal bych si to do konce života. Netrap mne, prosím, a neponižuj se na post těch odporných děvek, kterými tolik pohrdám."
Slzy z Aoiových tváří se vpíjeli do modrého trika. "Prosím?" zavzlykal. "Zemřel bych pro jediný tvůj dotek z lásky…"
Ruki chlapce hladil po hebkých vláscích. "Nemohu, odpusť mi to prosím. Nemohu."
(současnost)
Uruha vešel do společenské místnosti apartmá, které jim bylo pro zdejší koncert přiděleno, doufajíc, že tam bude někdo, kdo by mu pověděl, co se s jeho nejlepším kamarádem děje.
Bohužel, ve spolčence byl pouze Ruki, o němž bylo ve skupině známo, že se s Aoiem moc nemusí. Reita byl nejspíše ve svém pokoji a Kai také. Škoda. Reita s Aoiem bydlel. Mohl by proto něco vědět.
Mohl by jít rovnou za ním, ale zas nechtěl být tolik vtíravý.
Rozhodl se tedy, že se pokusí něco vypáčit z jejich ignorantského frontamana. Otázkou bylo, jestli něco ví.
"Byl jsem u Aoie," zašeptal a posadils e do jednoho z křesel. Byli vskutku pohodlné.
Ruki nehnul ani brvou.
"Asi na tom není vůbec dobře. Přemýšlím, jestli bychom si neměli dát pauzu, než se dá dokupy…"
Uruhovi úvahy přerušilo Rukiho rázné: "Ne!"
Zpěvák nemohl dovolit, aby se jeho opečovávané dítě zhroutilo kvůli neschopnosti jednoho z nich udržet své emoce na uzdě a potlačit je.
To už raději Apie nahradí, když jen pomyšlení na tuto možnost mu zabodávalo tisíce dýk do srdce. Ale Aoi v tomto stavu hrát prostě nemohl.
A Ruki si nedokázal přiznat, připustit, že by to byla byť jen v kousku jeho vina.
"Ne?" zopakoval Uruha Rukiho slova a podivně se na muže zadíval. "A co chceš tedy dělat?"
Zpěvák přepnul televizi na jiný kanál. "Promluvím si s ním," pokývnul. Snad sám pro sebe, ale Uruha si toho pohybu i tak povšimnul. Snad to bylo proto, že tak úzkostně pozoroval jeho profil.
"Ty?" uchechtnul se. "Všichni ví, že se nesnášíte! Myslíš, že mu tvá slova nějak pomohou? Leda do hrobu."
Ruki zavrčel a zvednuls e ze židle. Dveře společensky se hlasitě zabouchly.
Co Uruha může vědět?
***
Vešel do pokoje své tajné lásky a zhrozil se. Tolik temnoty, prázdnoty a osamění, jež všechno zde vyjadřovalo, ještě pospolu nikdy neviděl. Rozhodně ne ve společnosti zoufale zkroucené panenky na posteli, jíž ovíjela své paže kolem kytary.
Aoi spal.
Zpěvák si vysvléknul sáčko a sfouknul svíčky. Kus nepotřebného oblečení položil na židli. Zul si boty a uschoval jej pod ten jím zneužitý kus nábytku. Přešel téměř poslepu k oknu a rozhrnul těžké, tmavé závěsy. Pokoj pohltila ta trochu světla z pouličního osvětlení.
Ruki se otočil ke spící panence, jež k neubyla právě na posteli otočená zády a přisedl si k ní na lůžko. Pohladil ji po hedvábných pramenech a vklouznul k němu pod přikrývku. Přestože věděl, že toho bude velice silně litovat, až se Aoi probudí, obtočil kolem něj své paže a přitáhnul si ho do náruče. Aoiovo hřejivé tělo byla podivně uklidňující, stejně jako tlukot srdce, jež dával najevo, že černovlásek stále žije.
Avšak Ruki si nemohl pomoci. Zavřel oči a nechal se postupně unášet na vlnách uspokojivého spánku. Tvář měl zabořenou v Aoiových vlasech. Udělal by pro něj vše.
Pro vůni jeho vlasů.